PSYCHODYNAMICKÁ PSYCHOTERAPIE: CO JE TO, JAK FUNGUJE A PRO KOHO JE VHODNÁ?
CO JE PSYCHODYNAMICKÁ PSYCHOTERAPIE?
Psychodynamická psychoterapie je terapeutický přístup, který se zaměřuje na souvislosti mezi naším aktuálním prožíváním, minulými zkušenostmi, vztahy a vnitřními procesy, které si nemusíme vždy plně uvědomovat. Jejím cílem je pomáhat člověku lépe porozumět sobě, svým emocím a způsobům, jakými reaguje v různých životních situacích.
Někdy rozumově víme, co bychom chtěli změnit, ale přesto se opakovaně dostáváme do podobných situací. Můžeme prožívat nejistotu ve vztazích, být na sebe příliš nároční nebo reagovat způsobem, kterému sami úplně nerozumíme. Psychodynamický přístup vytváří prostor pro zkoumání toho, jaké souvislosti se za těmito zkušenostmi mohou skrývat.
Nejde jen o zmírnění aktuálních obtíží nebo hledání okamžitého řešení. Pozornost se věnuje také tomu, jak určité způsoby prožívání vznikly, co pro nás znamenají a proč mohou přetrvávat, i když nám už nevyhovují. Hlubší porozumění těmto souvislostem může postupně otevírat prostor pro nové možnosti reagování a rozhodování.
Co znamená hlubinná psychoterapie?
Pojem hlubinná psychoterapie se používá pro přístupy, které se zajímají nejen o vědomé myšlenky a chování, ale také o méně uvědomované vrstvy psychického života. Zkoumají vnitřní konflikty, emoční zkušenosti, osobní významy a souvislosti, které mohou ovlivňovat naše prožívání, aniž bychom jim vždy dokázali přímo porozumět.
Hlubinná a psychodynamická psychoterapie jsou blízké pojmy, ne však zcela přesná synonyma. Označení hlubinná psychoterapie se používá v širším smyslu pro více příbuzných směrů, mezi něž patří i Jungova analytická psychologie. Psychodynamické přístupy zase zahrnují různé terapeutické školy a modely, které vycházejí především z psychoanalytické tradice a jejího dalšího vývoje.
Společná je zejména snaha lépe porozumět vnitřnímu světu člověka a tomu, jak se minulé zkušenosti, vztahová očekávání a vědomé či nevědomé procesy promítají do současného života. Jednotlivé směry se však mohou lišit svými teoretickými východisky i způsobem terapeutické práce.
Jak funguje psychodynamická psychoterapie?
Základem psychodynamické psychoterapie je rozhovor a postupné zkoumání prožívání. Klient přináší své myšlenky, pocity, zkušenosti nebo situace, které jsou pro něj důležité. Terapeut pomáhá vytvářet prostor, ve kterém lze tato témata společně rozvíjet, nacházet mezi nimi souvislosti a dívat se na ně i z jiných perspektiv.
Pozornost se může věnovat tomu, co člověk prožívá v současnosti, ale také zkušenostem, které ovlivnily jeho představy o sobě, o druhých lidech a o vztazích. Ne vždy jde o jasně vybavitelné vzpomínky nebo významné životní události. Někdy se určité vzorce projevují spíše v každodenních reakcích, očekáváních nebo v tom, jak přistupujeme k vlastním potřebám.
V psychodynamické práci se mohou objevovat zejména tyto oblasti:
- Emoce a vnitřní konflikty – pocity, které mohou být protichůdné, obtížně srozumitelné nebo náročné na přijetí.
- Opakující se vzorce – situace a způsoby reagování, ke kterým se vracíme, i když bychom chtěli jednat jinak.
- Vztahy a zkušenosti – jak vnímáme blízkost, důvěru, odmítnutí, hranice a vlastní potřeby ve vztazích.
- Vztah k sobě – sebehodnota, vnitřní kritika, očekávání a představy o tom, jací bychom měli být.
- Nevědomé procesy – psychické souvislosti a motivace, které si nemusíme uvědomovat, ale mohou ovlivňovat naše reakce.
Tyto oblasti se vzájemně prolínají. Terapie proto nemusí probíhat podle předem stanoveného seznamu témat. To, čemu se věnuje pozornost, se může postupně měnit podle potřeb klienta a toho, co se během společné práce objevuje.
Proč se v našem životě opakují podobné vzorce?
Jedním z důležitých témat psychodynamického přístupu je otázka, proč se určité situace, pocity nebo vztahové zkušenosti opakují. Můžeme si například všimnout, že ve vztazích často ustupujeme druhým, i když tím zanedbáváme vlastní potřeby. Nebo že velmi citlivě reagujeme na kritiku, přestože si uvědomujeme, že nemusí znamenat odmítnutí.
Některé způsoby reagování se mohly vytvořit jako odpověď na zkušenosti, při nichž nám kdysi pomáhaly zvládat náročné situace, udržovat vztahy nebo se chránit před nepříjemnými pocity. V jiných životních okolnostech už však nemusí být tak užitečné. To, co nám v minulosti pomáhalo, nás může v současnosti určitým způsobem omezovat.
To však neznamená, že každá současná obtíž musí mít svůj původ v dětství nebo v konkrétní minulé události. Psychodynamická práce nehledá za každou zkušeností jedno skryté vysvětlení. Spíše vytváří prostor pro zkoumání různých možností a souvislostí, které mohou pomoci lépe porozumět vlastnímu prožívání.
Jakou roli hraje terapeutický vztah?
Terapeutický vztah má v psychodynamické psychoterapii významné místo. Není jen prostředím, ve kterém probíhá rozhovor, ale může se stát i součástí samotného procesu porozumění. Způsob, jakým prožíváme kontakt s terapeutem, může někdy odrážet naše očekávání, obavy nebo zkušenosti z jiných vztahů.
Například může být náročné mluvit o nesouhlasu, projevit zklamání nebo otevřeně pojmenovat vlastní potřeby. I tyto situace se mohou, pokud se přirozeně objeví, stát předmětem společného zkoumání. Cílem není každou reakci vykládat nebo jí připisovat skrytý význam, ale vytvářet prostor, ve kterém lze bezpečně přemýšlet o tom, co se ve vztahu odehrává.
Psychodynamická psychoterapie a analytická psychologie
Psychodynamické a hlubinně orientované přístupy se historicky vyvíjely z několika myšlenkových směrů. Mezi důležité osobnosti tohoto vývoje patří Sigmund Freud a Carl Gustav Jung. Ačkoli Jung původně s Freudem spolupracoval, postupně vytvořil vlastní teorii psychiky, kterou nazval analytická psychologie.
Analytická psychologie C. G. Junga věnuje pozornost vědomým i nevědomým stránkám osobnosti, symbolickému prožívání, snům a procesu individuace. Individuace představuje postupné poznávání a propojování různých stránek vlastní osobnosti a směřování k větší vnitřní celistvosti.
Jungova analytická psychologie patří mezi hlubinné směry, není však totožná se všemi podobami psychodynamické psychoterapie. Jednotlivé přístupy mohou sdílet zájem o nevědomé procesy, vztahy a minulé zkušenosti, ale liší se tím, jak těmto tématům rozumějí a jak s nimi pracují.
Ve své práci vycházím z hlubinně orientovaného psychodynamického přístupu, přičemž se opírám zejména o analytickou psychologii, v níž aktuálně absolvuji psychoterapeutický výcvik. Tento způsob přemýšlení o terapii mi umožňuje vnímat člověka nejen skrze jeho aktuální obtíže, ale také v širších souvislostech jeho životního příběhu, vztahů a vnitřního světa.
Více o mém terapeutickém přístupu →
Jak probíhá psychodynamicky orientované sezení?
Psychodynamicky orientované setkání má podobu rozhovoru, ve kterém můžete mluvit o tom, co právě prožíváte, co vás trápí nebo jaké otázky si kladete. Není potřeba mít předem připravené přesné téma ani vědět, k jakému závěru byste chtěli dospět. Rozhovor se může přirozeně rozvíjet podle toho, co v danou chvíli přinášíte.
Terapeut může klást otázky, pomáhat vám zastavit se u určitého pocitu nebo společně s vámi zkoumat souvislosti mezi různými zkušenostmi. Někdy může být důležité mluvit o aktuálních událostech, jindy o vztazích, minulosti nebo o tom, co se objevuje přímo během setkání. Tempo a směr práce se postupně vytvářejí ve společném dialogu.
Při setkáních se mnou je prvním krokem úvodní rozhovor, během kterého se můžeme podívat na to, s čím přicházíte, co od spolupráce očekáváte a jaká forma práce by vám mohla vyhovovat. Jedno setkání trvá 50 minut a může probíhat osobně v Brně nebo online.
Pro koho může být psychodynamická psychoterapie vhodná?
Psychodynamický přístup může vyhovovat lidem, kteří chtějí nejen lépe zvládat konkrétní obtíže, ale také porozumět širším souvislostem vlastního prožívání. Může být zajímavý zejména tehdy, když máte pocit, že se určitá témata ve vašem životě opakují nebo že rozumové pochopení problému samo o sobě nepřináší změnu, kterou byste potřebovali.
Může jít například o situace, kdy:
- opakovaně se dostáváte do podobných vztahových obtíží,
- prožíváte úzkost, napětí, smutek nebo vnitřní nespokojenost,
- máte obtíže s vlastní sebehodnotou, hranicemi nebo sebepřijetím,
- chcete lépe porozumět svým emocím a potřebám,
- procházíte významnou životní změnou nebo obdobím nejistoty,
- nebo vás zajímá hlubší sebepoznání a osobní rozvoj.
Není potřeba mít konkrétní diagnózu ani umět své obtíže přesně pojmenovat. Zároveň však neexistuje jeden terapeutický přístup, který by byl nejvhodnější pro každého. Výběr formy pomoci závisí na povaze obtíží, individuálních potřebách, preferencích a někdy také na potřebě zdravotní nebo specializované péče.
Jaký je rozdíl mezi psychodynamickou psychoterapií a kognitivně-behaviorální terapií?
Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) a psychodynamická psychoterapie představují dva odlišné terapeutické přístupy. KBT se často zaměřuje na vztahy mezi myšlenkami, emocemi a chováním a využívá konkrétní postupy, které pomáhají pracovat s aktuálními obtížemi. Psychodynamická psychoterapie klade větší důraz na emoční a vztahové souvislosti, méně uvědomované procesy a na to, jak minulé zkušenosti ovlivňují současnost.
Toto rozdělení však není absolutní. I psychodynamická terapie se věnuje aktuálním problémům a také KBT může pracovat s minulými zkušenostmi či vztahy. Jednotlivé přístupy se navíc v současné praxi mohou v některých postupech prolínat. Nelze proto obecně říci, že jeden směr je lepší nebo hlubší než druhý. Důležité je, co člověk potřebuje a jaký způsob práce mu vyhovuje.
Jak dlouho trvá psychodynamická psychoterapie?
Psychodynamická psychoterapie může mít krátkodobější i dlouhodobou podobu. Délka spolupráce závisí na tématech, kterým se člověk věnuje, jeho potřebách a cílech. Někdy se práce soustředí na konkrétní oblast nebo náročné životní období, jindy je její součástí dlouhodobější zkoumání vztahových vzorců, emocí a osobního prožívání.
Změna nemusí probíhat přímočaře ani stejným tempem u každého. Některé souvislosti lze rozpoznat poměrně brzy, jiné vyžadují více času a opakovaného zkoumání. Frekvence a délka setkání proto mohou být předmětem společné dohody a průběžného přehodnocování.
Může psychodynamická terapie probíhat také online?
Psychodynamicky orientovaná terapeutická setkání mohou probíhat také prostřednictvím videohovoru. Online forma sama o sobě nevylučuje hlubší terapeutickou práci, zkoumání emocí nebo opakujících se vztahových vzorců. Důležité je však vytvořit vhodné podmínky pro rozhovor a zvážit, zda je online forma pro konkrétního člověka a jeho situaci vhodná.
Online setkání mohou být praktická zejména pro lidi žijící v zahraničí, mimo místo osobní praxe nebo pro ty, kterým pravidelné dojíždění nevyhovuje. Při osobním setkání poskytuje soukromý prostor terapeutická místnost, zatímco při online formě je potřeba, aby si soukromí a klidné prostředí zajistil klient.
Přečtěte si více o tom, jak probíhá online terapie →
Jak začít s hlubinně orientovanou terapií?
Pokud vás tento způsob práce oslovuje, nemusíte přesně vědět, co od terapie očekávat nebo jaká témata byste chtěli otevřít. Někdy je začátkem jen pocit, že se ve vašem životě něco opakuje, že prožíváte dlouhodobé napětí nebo že chcete lépe porozumět sobě a svým vztahům.
Jsem psycholožka a frekventantka psychoterapeutického výcviku v analytické psychologii. Nabízím individuální psychologické poradenství a terapeutická setkání osobně v Brně i online. Mé služby nejsou poskytováním zdravotní péče a nenahrazují zdravotní péči ve zdravotnickém zařízení.
Prvním krokem je vyplnění krátkého vstupního formuláře, který mi pomůže získat základní představu o tom, s čím přicházíte. Následně se můžeme domluvit na úvodním setkání, během kterého společně zvážíme další postup.